Například velká diskuse kolem prvorepublikové technické normalizace oken proběhla v časopise Zítřek: „…Poněvadž jsme museli schvalovat každou normu, viděli jsme, jak akademie pracuje např. na normě „oken“. Tam byly uvedeny rozměry rámů a bylo napsáno, že mají být ze dřeva bez suků. Naši odborníci se křižovali, protože dříví bez suků je strašně drahé a šli do ohrady zjišťovat suky na asi 50 prknech a zjistili počet suků a tři druhy suků: zakořeněné, které seděly pevně, váhové, které také seděly pevně, a válcové, které se v díře pohybovaly. Proto se do normy dalo, že smějí být suky jen zarostlé nebo pevné, nikoliv volné a že jich smí být na určitou délku jen určitý počet, jeden nebo dva. To je pak norma, která neoblouzní, ale reálně mluví.“ (prof. ing. Vladimír List, přední čs. technický normalizátor)


Smysl letos jubilující technické normalizace byl obhájen, počet suků v oknech omezen. Zase jeden předmět řemeslné výroby se stal kvalitnějším a život lidí pohodlnějším – i bezpečnějším.


Ostatně ani současná platná technická norma není k sukům příliš tolerantní. Nepovoluje ve spojích dřevěných oken suky, a to ani suky vyspravené. V místech, kde jsou připevněny součásti kování, je dovolen u oken suk o průměru nejvýše 15 mm. U součástí dřevěných oken určených k natírání transparentními nátěry se mohou na viditelných místech vyskytovat jen zarostlé, nezačernalé suky do průměru 10 mm.


Technických norem kolem oken je v současnosti více, neřeší jen suroviny a jejich kvalitu. Okna se třídí podle druhu použitého materiálu, podle počtu tabulí skel, uspořádání křídel ve směru tloušťky stěny a dalších kritérií, které uvádí platná česká technická norma ČSN 74 6101 Dřevěná okna. Základní ustanovení z roku 1990 včetně změn ze srpna 2001.


Kompletovaná dřevěná okna musí splňovat tyto funkce: zajišťovat denní osvětlení v místnosti podle ČSN 73 0580, větrání budovy (samozřejmě u otevíratelných oken), izolaci proti postupu tepla, ochranu proti nepříznivým vlivům povětrnosti a izolaci proti rušivým vlivům vnějšího prostoru.


V nynějších letech zvýšené kriminality by měla okna být zabezpečena proti přístupu zlodějů všeho druhu. Bohužel se stále nejvíc vloupání – kolem 35 % - uskutečňuje právě okny. Na věci nic nemění ani to, že dřevěné okenní rámy nahradily leckdy rámy kovové a že tloušťka okenních skel zesílila. Zvláště přístupná jsou okna v přízemí a v posledních patrech pod střechou, odkud se k nim lze spustit ze střechy.


Jedním z moderních a dosud málo užívaných (a dodejme, že i finančně dostupných) řešení ochrany oken je například bezpečnostní fólie. Nalepuje se zevnitř místnosti a jde o extrémně pevný polyesterový film z jedné strany vakouvě pokovený. Je navíc i tepelně izolační, zadržuje škodlivé UV záření a prakticky vylučuje (omezuje) poranění při rozbití skla (po tlakové vlně následkem výbuchu), které zůstává stále přilepené na fólii. To hlavně případné zloděje vyvede z míry, takže většinou od svého nekalého úmyslu v této fázi loupežného pokusu upouštějí.


Okna jsou roztříděna podle předpokládaného stupně napadení do šesti tříd. Je ovšem logické, že při vyžadování odolnosti oken podle nejvyšší, šesté bezpečnostní třídy, bude výrobek, který má odolat zkušenému zloději s výkonným elektrickým nářadím, příslušně dražší.


Samozřejmě, že i nejbytelnější okna lze ještě doplnit osazením bezpečnostního kamerového systému, který je napojen na služebnu smluvně sjednané ochranky. Okna se pak stávají skutečnýma očima do světa, která vidí, i když spíte, ba dokonce i tehdy, když vůbec nejste doma. I na tato bezpečnostní kritéria bydlení je třeba pamatovat při úvahách o nových oknech, při stavbě či rekonstrukci domu.